Rodina André Citroëna pocházela z Amsterodamu, kde jeho praprarodiče obchodovali s “exotickým ovocem”, odkud vzali také jméno Limoenman. Dědeček Andrého chtěl utajit svatbu s babičkou a tak přijal jméno Citroën, holandský výraz pro citron. Později se stal úspěšným klenotníkem. Poslal svého syna, otce Andrého (jednoho ze 14 dětí), do Varšavy kvůli obchodu. Ten se tam seznámil se svou polskou manželkou Masza Amalia Kleinmann  z Varšavy a někdy kolem roku 1872 se odstěhovali do Paříže, kde se 5. února 1878 jako páté dítě židovské rodiny narodil André Citroën. Andréovo hezké dětství bylo narušeno v jeho 6 letech, když se jeho otec dostal do obchodních potíží a spáchal sebevraždu. 1 října 1885 vstoupí na střední školu Concordet. V deseti letech se zamiluje se do spisu Julesa Vernea a během celého svého života, bude inspirovaný filozofií Verneových prací: slídivá mysl, konkurenční duch, zázraky vědy, a konstanta stíhání pokroku. V roce 1894 ukončil studium s velmi dobrým hodnocením. To mu otevřelo roku 1898 ve věku 20ti let dveře ke studiu na prestižní Polytechnické škole. Během studií mu však zemřela matka. Studia sice roku 1900 dokončil a obdržel inženýrský diplom, ale výsledky nebyly podle jeho očekávání. Je  si vědom, že 20. století bude údobí průmyslových výzev. André Citroën je člověk pozoruhodné intuice. Ve věku 22 let navštíví mimo jiné také Polsko, vlast svých předků. Pravděpodobně tehdy si všiml zvláštního provedení dřevěných ozubených kol u zařízení na čerpání vody. Bylo tam použito ozubení, kterému dnes říkáme šípové. André správně pochopil výhody tohoto ozubení, zejména tichý chod a malé opotřebení. André Citroën je muž, který je netrpělivý od přírody. Roku 1902 investuje všechno, co má do jeho polského objevu a koupí patent na ocelové šípové ozubení.

Od roku 1907 řídil a reorganizoval pařížskou automobilovou továrnu Mors, kde zvýšil během pěti let produkci automobilů z 10 na 100 za měsíc. V roce 1912  založil malou továrnu na výrobu ozubených kol Engrenages Citroën s.r.o.. Tady poprvé použil své logo, dvojitou “stříšku”, představující právě 2 šípové zuby, které používal i při svých dalších činnostech a které se na vozech Citroën používá dodnes. Během let zásobuje Citroën svými ozubenými koly automobilky v celé Francii a některé i v zahraničí. Zároveň se v letech 1912 André Citroën stává předsedou automobilové asociace zaměstnavatelů a v témže roce navštívil Ameriku, kde se v závodě Henry Ford's seznámil s americkými metodami výroby automobilů.

27. Května 1914 si Andre Citroën bere za ženu Georginu Bingen dceru Italského bankéře Genoese usedlého ve Francii. Andre Citroën měl čtyři děti. Jacqueline (1915-1994), Bernard (1917-2002), Maxime (1919-1990) a Solange (1924-1925).

V roce 1914 byl jako poručík dělostřelectva povolán na frontu k Francouzské armádě ale už v roce 1915 byl zpátky v Paříži.  A nebyl by to on, kdyby nevyužil situace: Navrhl ministerstvu války, že vybuduje zbrojovku schopnou vyrábět 20 tisíc dělostřeleckých nábojů denně. Od vlády dostal požehnání i subvence a během pouhých šesti týdnů stály na nábřeží Javel, na jihozápadním okraji Paříže, nové budovy. Ještě před koncem roku nová továrna dodávala denně 35 tisíc dělostřeleckých granátů a André Citroën byl pověřen reorganizací zbrojovky v Roanne, ale i dalšími úkoly státního zájmu. Mimo to v roce 1918 zorganizoval během 24 hodin zásobování Paříže uhlím, plynem a potravinami, zavedl potravinové lístky. Avšak válka pomalu končila a bylo nutné se porozhlédnout po něčem jiném. Na řadu přišly automobily. André Citroën měl jasnou představu. Znal Fordovu továrnu v USA a věděl, v čem je jeho úspěch. Proto i on se rozhodl pro výrobu malých, jednoduchých a zejména levných vozů pro širokou veřejnost.

V roce 1919 spolu s konstruktérem Julesem Salomonem, tvůrcem úspěšného automobilu Le Zébre, začala v bývalé zbrojovce na Quai de Javel v S. A. André Citroën výroba automobilu podle Andréových představ nazvaného Type A . André se od Forda velmi poučil. A to i co se týče reklamy. V květnu 1919 už jeden podvozek a jeden kompletní automobil s otevřenou karoserií lákaly zvědavce i potenciální kupce v prodejně na Champs-Elysées, počátkem června se první zákazník, jistý pan Testemolle dočkal svého vozu. Jméno Citroën se stalo známým i díky Citroënovu smyslu pro reklamu. Reklama byla tak mohutná, že ještě než byl vyroben první vůz, měl už 30 000 objednávek. Zpočátku se vyrábělo 30 ks denně, na začátku roku 1920 už plánovaných 100 ks denně. Do konce roku 1919 se prodalo přes dva tisíce automobilů a v roce 1920 pak více než 12 tisíc.  To už Citroën vyráběl více automobilů než Peugeot a Renault dohromady. Roku 1921 se v Pařížském tisku objevily inzeráty na nový Citroën 10 HP-B2 "první francouzský vůz vyráběný ve velkých sériích". Andre Citroën si uvědomuje, že automobilka je více, než jen vyrobit dopravní prostředek. Firma jenž prodává auto rovněž prodává službu: asistence, technické zabezpečení, opravy, financování, atd. Jako součást této globální vize, buduje úvěrovou společnost pro průmysl, obchodní síť, prodejní katalog náhradních dílů, servis po prodeji, garance jednoho roku a bezplatné prověrky po záběhu, evropskou spotřebitelskou úvěrovou společnost: Socav, silniční nehodová prevence (pravděpodobně autoškola), dopravní značení s logem dvojitého šípu. Jméno Citroën se proměnilo ve značku a začalo dobývat svět.  Raketový úspěch Andrého pokračoval dalšími modely. Vyrábí první lehká užitková vozidla: dodávková vozidla, a univerzální vozidla pro obchod a volný čas. Zřídí taxikářskou, autobusovou a dokonce otvírá jeho vlastní automobilovou pojišťovací společnost! Ví, že všechny tyto inovace budou mít silný efekt na životní styl.

Citroënova láska k dětem (má 4 vlastní) ho vede k založení první továrny vyrábějící zmenšeniny automobilů. Záhy byl publikovaný Citroen  katalog hraček. André Citroën je víc než jen výjimečně nadaný komunikovat. Je také dobrodruh na srdci. Věrný svým dětským snům, inspirován knihami Jules Verna, posílá svá polopásová vozidla na výpravu, aby dobyli Saharu, Afriku a Asii. Ponechá celý svět fascinovaný zprávami o těchto transkontinentálních expedicích.

André Citroën věřil, že průmyslový pokrok musí být doprovázen sociálním pokrokem. Toto byl první princip jeho filozofie. V jeho továrně nastavil novátorskou zdravotní péči a sociální program pro jeho ženské zaměstnance. Zařízení zahrnovala dětský domov, jesle s dětským lékařem a krmící místností pro ženy s malými dětmi. Gravidní zaměstnankyně přijímali měsíční příplatky. Pro nové matky byla měsíční zaplacená dovolená po porodu, která mohla být strávená v Chaville, centru speciálně uzpůsobeném k potřebám mladých matek. Závod měl sborovny, herní místnosti, gymnázium, šicí místnost, družstevní prodejnu a závodní jídelnu. Bezplatná ošetřovna byla vybavená řadou nemocničního vybavení. André Citroën zavedl první nestandardní pracoviště v Evropě pro invalidní zaměstnance, jeho zaměstnancům byl vyplácen třináctý plat. André Citroën byl humanista a vedoucí v jedné osobě. Rychle tvořil tým vysoce kvalifikovaných pokrokově myslících lidí se znalostí cizích jazyků. Dva vzory byli Georges Marie Haardt a Louis Guillot, jenž ho plně následovali v jeho životní dráze . Byl viděn v seminářích téměř každý den a znal nejdéle sloužící zaměstnance podle jména. Měl milé slovo pro každého a za žádnou cenu neváhal poskytnout pomocnou ruku, když bylo potřeba. Byl zastáncem přímého dialogu, stále připraven k diskuzi v případě konfliktu. Další princip jeho průmyslové filozofie je pokrok, orientovaná organizace. Jako rozpálený podporovatel Taylorova principu vědeckého řízení, organizuje svou továrnu tak, aby běžela jako hodinový stroj. Výrobní linka byla navržená vědecky za účelem zlepšit produktivitu a kvalitu.

Andreho zastavila až hospodářská krize ve 30. letech 20. století, kdy 60% akcií firmy převzal pneumatikářský koncern Michelin. André se z krize už nevzpamatoval ani díky významným inovacím svých vozů (např. přední náhon). Navíc byl vášnivým sázkařem na dostizích a hráčem v kasínech. I tímto způsobem přišel o nemalé částky svých vlastních peněz i peněz společnosti. Jeho společnost nebyla schopna splácet účty. Citroën byl požádán, aby odešel do důchodu a nepodílel se na vedení společnosti. Bylo mu 57 let, kdy se necítil být stár a těžce to nesl. Jeho zdraví se rapidně zhoršovalo a 3. července 1935 umírá na rakovinu žaludku. Je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži